Zkušenosti


Přineslo mi to pomoc se vším, co jsem potřebovala. Mám pocit, že si se synem (1 rok) více rozumím, zmizela moje určitá nejistota, co jak dělat, znám nástroje, co jak dělat, abych se nerozčilovlala :-) a díky tomu probíhá přebalování i krmení celkem hladce, při kojení už mě vůbec nekouše a za žaluzie už netahá :-). Velkou novinkou pro mě bylo přijetí (příjem) - jeho důležitost nejen při běžných činnostech, ale hlavně jako 1. krok při tom, kdyř syn dělá něco, co by neměl.

Jak mi vyhovoval přistup videotrenérky? (1= nevyhovoal, 5 = maximálně mi vyhovoval) Vyhovoval mi asi na 5, klidně bych dala i 10! Velmi mi vyhovoval :-). Na natáčení jsem se těšívala, bylo to super!

Videotrénink interakcí a rozhovory s videotrenérkou mi velmi pomohly. Často jsem byla s dětmi uspěchaná, roztěkaná a chtěla po nich rychlé reakce a splnění pokynů. Rozčilovalo mě, když děti nefungovaly podle mých představ, musela jsem se s nimi dohadovat, nebyly samostatné, tak jak bych potřebovala. Také mé pokyny byly často nepromyšlené, zbrklé.

Metodou videotréninku a pozorováním vydařených situací z videa jsem si postupně uvědomila, jak je důležité se zastavit, popsat situaci, rozmyslet a pak teprve jednat. Také jak je důležité naladit se na potřeby druhých a snažit se dohodnout tak, aby obě strany byly spokojené. Jde předejít spoustě vyhroceným situacím. A když už člověk v emocích lítá, tak jak je nezbytné se opět zastavit, uvědomit si, proč se cítíme, tak jak se cítíme, zklidnit se, pochopit se navzájem a pak teprve od začátku řešit to, co je potřeba vyřešit...

Dnešní doba je orientovaná na výkon a i my často komunikaci zanedbáváme, spěcháme, nemáme čas vyslechnout, zastavit se. Divíme se, proč jsme pak nervózní, drsní, nešťastní. Videotréninkem interaktivních dovedností s úžasně vnímavou videotrenérkou Broňou Pipovou se může člověk naučit kvalitní komunikaci v úctě a respektu. Tato metoda je velmi moudrá a vede k lásce a pokoji mezi lidmi. A to je v životě to nejdůležitější!

Všem vřele doporučuje vděčná Vendula Kotlářová, manželka,maminka 3dětí, povoláním učitelka :-)


Pomocí nezávislého pozorovatele, pohledu na práci s dětmi z jiného úhlu a díky videonahrávce jsem se více soustředila na eliminaci řeči těla a komunikace, která vyvolává u syna  negativní reakci a procvičovala gesta podporující jeho sebedůvěru a důvěru ke mně. Tyto dovednosti jsem poté zkoušela dále praktikovat i v "napjatých" situacích. Spolupráce s videotrenérkou byla vynikající. Stala se členkou naší rodiny.

VTI jsem absolvovala v době, kdy jsme měli chlapečka v pěstounské péči rok a čtvrt. Během prvního roku bylo vše dost náročné, ale chlapec u nás udělal velký pokrok. Myslela jsem si, že už se nedozvím nic převratného, případně to bude složité aplikovat. Po 6 natáčeních a rozhovorech jsem nadšená a překvapená, jak jednoduché postupy můžou pomoci. Říkám si, že tohle začít dělat už na začátku - ty všechny kroky, ke kterým jsem se teďka dopracovala - bylo by to s dětmi o dost snazší. A teď vidím, že ta práce opravdu funguje, nejen to, že se učím lépe pracovat s dětmi, ale pracuji i sama na sobě.

Nejvíc mi pomohlo to, že jsem to viděla i z jiného pohledu, už to mě velmi posunulo. A rozklíčovat gesta, různé projevy dětí. A když probíhá ta daná situace ve skutečnosti, tak některé věci se opomenou, přehlédnou nebo se nějakým způsobem nedořeší, je to totiž v každodenním životě hodně rychlé. Ale když se na to můžu zpětně na natočeném videu podívat a říct, tohle bylo dobře, tady to funguje nebo nefunguje... Tím se pak naučím všechny ty důležité věci pochytat a reagovat na ně. Je to fakt trénink. Na těch videích vidím posun. Pořád srovnávám s tím úplně prvním natáčením. To se nedá srovnat, jsme teď úplně někde jinde.

Byla jsem až překvapená, co se dá vše vypozorovat z nahrávky 45s dlouhé! Postupně jsem se učila "číst" dětskou řeč těla, a pracovala na svých reakcích, které instinktivně používám v klidových situacích, abych jimi mohla podporovat pocit pohody a klidu v situacích náročnějších.

Nejsem nyní odborníkem na zvládnutí stresových situací, ale právě díky tomu, že jsem viděla, co na děti platí při nenáročných aktivitách, snažím se toto využít i při situacích napjatých. Občas se mi podaří jen oddálit chvíli, kdy už také "vybuchnu", ale také se mi už občas daří předejít situacím, kdy se děti necítí dobře a přestávají spolupracovat.

Musím říct, že moje původně skromná očekávání byla překonána hned několikanásobně. Vlastně mě hrozně překvapilo, jak jednoduchým způsobem, ani ne moc náročným, se dá vztah s dítětem posouvat dál.

Určitě vidím posun ve všem, a hlavně v komunikaci. A nejvíc nám pomáhá fakt ten příjem, když jakýkoliv požadavek přijímám - to mi přijde úplně geniální! A je to, i když syn úplně vždycky nereaguje, jak potřebuju, a začne se strašně vztekat, tak pro mě je to takové zklidnění, že pak víc přemýšlím o tom, co dělám. A tím, že já o tom přemýšlím, co řeknu, nebo jak to řeknu, to samo o sobě mě trošku uklidní. Například, že spontánně ze sebe nechrlím jen zákazy, příkazy, výčitky... Takže se mi líbí, že jsem zjistila, co můžu ještě mnohem víc v těch situacích dělat.

Mě vždycky nadchlo to, co máme procvičovat, a nejvíc ten příjem. Tak jsem ho hodně používala, pořád jsem na to myslela, a díky tomu teď vidím úžasný výsledek.

Kde se rodičům už daří s dětmi domlouvat


Chcete si také lépe porozumět s dítětem a vědět, jak na náročné situace?